Pierpaola Volpones – Změny v práci s fascií na základě nových poznatků
online prezentace 17. 04. 2021 před Valným shromážděním ERA
Pierpaola Volpones je členem The Rolf Institute od roku 1986, učí od roku 2006, pokročilé kurzy vede od roku 2021. Má vlastní praxi v Riminni, Itálie. V roce 2020 vydala knihu Meet Rolfing®: meet yourself. Více info na https://www.volpones.it/
V 50 minutové prezentaci popsala vývoj své práce s fascií během 30ti let, proto jej chci alespoň stručně shrnout.
Myšlenka Idy Rolf o významu fascií, formulovaná v knize Rolfing z roku 1979, byla revoluční. Ida Rolf považovala fascie za obal, který pokrývá svaly a spojuje části těla. Celistvostí fascie vysvětlila, proč práce v jedné oblasti (např. dolní končetině) ovlivní jinou část (třeba rameno). Fascie odděluje a drží pohromadě všechny části těla, dává charakteristickou podobu těla každému z nás, přizpůsobuje se našim pohybovým stereotypům a následně utváří držení těla. Je tvárná a lze s ní pracovat. Ale nevěděli jsme tehdy, jak je to možné. Považovali jsme fascie za tvarovatelný obal, a proto se soustředili na geometrii těla, na prodloužení toho, co je zkrácené a naopak.
Pak přišel Robert Schleip s otázkou, zda skutečně prodlužujeme fascie. Svým výzkumem dokázal, že bychom museli působit na fascie vahou až 300 kg na jedno místo. Co tedy přináší výsledky, které vídáme ve své praxi?
Je to souhra dvou podnětů. Původní snahu o prodlužování fascií nahradilo poznání, že se jedná o změnu vlastností fascie tak, aby byla lépe organizovaná, hydratovaná, pohyblivější. Diferenciací fasciálních vrstev dosahujeme toho, že čím snadněji kloužou po sobě, tím lépe funguje celý systém (třeba záda). Po patřičném oddělení fasciálních vrstev následuje integrace změn. Obnovujeme pohyblivost kloubů, pokud byl rozsah pohybu omezený. Jsme dobří ve snižování napětí v těle a umožňujeme, aby tělem volně procházela gravitace.
Za druhé, záleží na umění Rolfera, jak se dotýká těla člověka. Musí být schopen přizpůsobit dotek individuálním potřebám klienta a být vnímavý vůči fasciím. Průběh sezení záleží na našem emočním naladění, vlastním držení těla a kvalitě doteku.
Významnou změnu přineslo Pierpaole Volpones seznámení s viscerální manipulací, která vychází z osteopatické praxe. Vnitřní orgány, cévy a nervy mají fasciální obaly. Aby byla naše práce skutečně komplexní, musíme do ní zahrnout mobilizaci orgánů. Např. při dýchání dochází k pohybu obsahu břišní dutiny, proto je důležité, jak a kam se vnitřní orgány hýbou.
Na závěr zmínila Pierpaola dvě jména lidí, kteří mají zásluhu na současných poznatcích. Kromě Roberta Schleipa jsou jimi Jean Claude Guimbertau, který představil naživo fasciální síť pomocí videoendoskopie a Carla Stecco, která vydala v roce 2014 Funkční atlas lidské fascie. Její výzkum ukázal, že měkká tkáň pod kůží po sval obsahuje superficiální a hlubokou fascii, každá z nich má vlastní strukturu. Vrstva superficiální fascie působí ve spolupráci s kůží, hluboká vrstva fascie je navázána na svaly.
0 komentáøù